Jdi na obsah Jdi na menu
 


Blues na kolejích  


Po cestě zpráchnivělejch pražců stále kráčím dál.
Ve stínu telegrafních strážců blues jsem kolikrát hrál.
Na cestě dlouhejch temnejch vlaků životu jsem se jen smál.

Koleje do dálky se táhnou, sám se po nich chci dát
a vlaky po dálkách jen prahnou, blues mi začnou hrát.
A já jim vrátím svoji píseň, dokud nebudou stát.

Peróny starejch nádražáků staly se pódiem mým.
A kola těžkejch náklaďáků tleskají tempem rychlým.
Můj job jsou festivaly dálek, tohle já moc dobře vím.



Stavební kostka   

     
Jsem na Karlově mostě šest a půl století
a nechce se mi věřit, jak hrozně to letí.
Zapěji vám vlastní curriculum vitae,
co to česky znamená, to snad všichni víte.

Když na stavbu mě tenkrát z lomu přivezli,
byla jsem tak vzteklá, div mě zas nevodvezli.
To tehdy ňákej Parléř měl divnou zábavu,
když vajíčka mi házel, jó, přímo na hlavu.

To přišel ke mně jeden z památkové péče,
měla jsem chuť oslovit jej: co vokouníš, čéče?
Prohlíd si mě zepředu, ba i zezadu,
až Vltava se stala jeho místem dopadu.

Kolegyně z Kampy už přišla vo vísto,
popraskala stářím, to vím na jisto.
Nebyla snad žádným uměleckým skvostem,
teď je, chudák, bez práce, nejspíš pod mostem.

Dnes už nejsem nejmladší, kámen mi už řídne,
stáří je věc nepěkná, cítím se tak bídně.
Mám problémy s povrchem vod dob, co je módou,
že svatej Petr míchá kyselinu s vodou.

Jsem na Karlově mostě šest a půl století
a nechce se mi věřit, jak hrozně to letí.


Strom  

(pokus o básnickou prvotinu)



Před léty kdys toulavý osud můj

boty mé on v touze zavedl v dál.

Však podezříval z bludů jsem zrak svůj

když jako přízrak strom vprostřed louky stál.

 

Já z dáli zřel onen strom, co duši má

On hleděl mi vstříc, abych šel snad blíž

Ten obraz živý mne stále tiše dojímá

když pravil ke mně: pozoruj a slyš!

 

I dosednuv do kořenů lůna

naslouchal jsem tiché řeči stromů.

Ač zářila již na obloze luna

já ztratil touhu vrátit se zpět domů.

 

Moudrost času z koruny jen hýří

moudrost, která nepřísluší lidu

Kroky mé sem z města často míří

aby mysl má nabyla klidu.

 

Znova cítím sílu kmene jeho

znova pocit blaženosti prožívám.

Děkuji Ti, vůle boží Něho

za lásku, co k stromu v srdci skrývám.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA